Ivo Maruchnič a sport? Jednoznačně pevné spojení. Bývalý fotbalista a také skvělý futsalista, který má ve sbírce i mistrovský titul, momentálně šéfuje frenštátskému Beskydu, jehož áčko hraje divizi. Vedle toho si chodí zahrát hokej a tenis, a aby toho nebylo málo, taky trošku dělá do komunální politiky.
„Sportem žiju celý život, nedokážu si představit, že by nebyl mou součástí,“ pousmál se Ivo Maruchnič. Jeho jméno je spojováno hlavně s fotbalem a futsalem.
„Jasně, ale dělám toho více. Rád si zahraju hokej, miluju tenis. Prostě co jde, dělám,“ svěřil se bývalý futsalový mistr ligy a také reprezentant. S fotbalem toho zažil hodně. Jeho domovským klubem je Frenštát, ale krom toho kopal také v Bystré, Tiché, Bílovci nebo také oblékal dres Hutiska Solanec. A aby toho nebylo málo , odskočil si také do Rakouska.
Největší úspěchy ale sbíral s futsalem. „Hrávali jsme malou kopanou. Tenkrát nás oslovil Radek Vávra, vše bylo postaveno na skvělé partě,“ vzpomíná jeden z nejlepších střelců klubové historie. Frenštátský Megas byl pojmem.
„V Megasu to byla jedna velká párty podložená velkými úspěchy. To vám z hlavy nikdo nevymaže,“ zdůrazňuje Ivo Maruchnič, který má na kontě 130 prvoligových branek, 84 asistencí. Poté, co Megas skončil, hrával za IFTC Ostrava a také Cigi Caga Jistebník, který byl dvojnásobným mistrem a trojnásobným vítězem poháru.
S futsalem si zahrál i na mezinárodní úrovni. „Byla to pro nás velká událost. Přece jenom hrát v pohárové Evropě se vám hned tak nepoštěstí,“ podotkl dnes čtyřiačtyřicetiletý sportovec. Největším zážitkem byl pro něj pohárový turnaj v ruském městě Novyj Urengoj. „Byl to zážitek. Připadli jsme si jako profesionálové,“ vzpomíná Maruchnič.
V současné době se dá futsalem i uživit. V české lize hraje řada cizinců. „Bylo zajímavé sledovat, zdali bychom se dokázali prosadit v současné konkurenci. Přece jenom i futsal prošel velkou proměnou,“ poznamenal někdejší útočník, který stále aktivně hraje. Momentálně v barvách Frenštáu kope ve Veteránské lize. „Bez pohybu člověk být nemůže. Máme skvělou partu, se kterou děláme sport a musím říct, že se nám daří. Loni jsme skončili druzí, letos hrajeme také nahoře,“ zvedá prst.
Frenštátský fotbal pod jeho vedením kope divizi. „Všechno v klubu funguje na kamarádské bázi. Dělá nás to pět šest lidí. Jsme blázní do sportu. Otázkou je, kdo to bude dělat po nás, až skončíme,“ poznamenal Ivo Maruchnič.
Beskyd se propracoval do divize z I. A třídy. Pyšnit se může velmi slušnou diváckou základnou, vždyť na divizi chodí něco přes pět stovek diváků.
„Vidíte, fotbal divácky táhne, ale jsou takoví, co to vidět nechtějí. Mám na mysli i lidi z města. Sportu se ve Frenštátu moc nefandí. Nemá takovou podporu, jako je tomu v jiných městech,“ postěžoval si klubový boss, kterého mrzí, že klub nemá žádného odchovance, který to třeba v minulosti dotáhl až do ligy. „Třeba Vigantice mají Baroše a Kučeru, my nikoho. Třeba ale náš ještě přijde,“ pousmál se.
Dá se říci, že Frenštát je klubem z hor. „To je pravda, jsme zvyklí na ledacos, pamatuji si na doby, kdy jsme běhali do půl pasu ve sněhu. Proto hrajeme první dvě jarní kola venku,“ řekl Ivo Maruchnič.
A jaký má svůj sportovní sen? „V roce 2024 bude klub slavit stoleté výročí. Moc bych si přál, aby zde vzniklo nové zázemí, bohužel ale s městem na toto téma nejde příliš debatovat,“ končí povídání Ivo Maruchnič.
