Leden, Pustevny a sníh. Sníh? Tak ten právě chyběl. Valašský „Václavák“ byl první novoroční neděli skoro bez sněhu.
Přestože se dalo čekat, že to nebude klasicky zimní romantický pohled na zasněžené okolní kopce, a i na Pustevnách, ve výšce okolo tisíce metrů nad mořem, bude bláto, stovky lidí si ani tak nenechaly ujít o první novoroční neděli procházku v tomto oblíbeném beskydském horském středisku.
Cestou do Trojanovic jsem minul několik cyklistů, takže pod horami bylo dosti teplo. U dolní stanici lanovky už ale bylo jasné, že kdo se nechal ukolébat teplotami ve městě a podcenil oblečení, tady v horách může mít problém.
Na lanovce z Ráztoky na vrchol Pusteven navíc dost fouká, okolní kopce jsou bez sněhu, sjezdovky zelenohnědé, nahoře lehce mlhavo. Sněhu je nahoře poskrovnu a na tom zbytku, který obleva nerozpustila, se koulují děti, případně se s nimi rodiče fotí.Ovšem ani tyto předvídatelné nezimní podmínky neodradily stovky lidí z blízka i daleka, aby vyrazili po svátcích shodit aspoň pár deka a provětrat sebe, děti anebo své psy.
Na „dálnici“ vedoucí k soše Radegasta a dále na vrchol Radhoště, které se přezdává valašský Václavák, se držel mokrý a zledovatělý sníh, po kterém ti seshora jezdili na bobech a naproti nim ti velmi odvážní tlačili kočárky… Ale všichni se vešli, k žádnému karambolu nedošlo.
„Nádhera, koukej, támhle je vidět ta stezka v oblacích,“ ukazuje dceři paní Dagmar Čipáková z Prahy. Jak se obě shodly, potřebovaly už po svátcích na čerstvý vzduch, trochu pohybu a trochu vyvětrat děti. „Tatínci jsou už o kousek dál a s nimi čtyři raubíři,“ usmívá se dcera paní Čipákové. „Snad je dojdeme dřív, než dorazí k soše Radegasta,“ říká.
„Není to tu jako v létě, ale lidí je dneska dost. A byli i včera na Nový rok. Ale moc nekupovali, asi byli ještě najezení ze silvestra,“ směje se prodavačka u stánku, kde nabízí výrobky ze sýra.
Na nedostatek hostů si nemohli stěžovat ani restauratéři. Úplně narváno nebylo ani v restauraci v horní stanici lanovky, ani v obnoveném Libušíně, kteří si mnozí se zájmem prohlíželi a zpravidla i brali za kliku dveří do restaurace.
