Období karnevalů ještě stále neskončilo a jeden z nich proběhl také na ZŠ Tyršova ve Frenštátě pod Radhoštěm. Reportáž z povedené akce, která proběhla po dlouhé době, nám zaslala Zdenka Kučerová, děkujeme.
Po téměř dvouleté pauze jsme se ve ŠD opět těšili na maškarní karneval. Barevné rejdění, které propuklo v pátek 4. 3., bylo i letos pod taktovkou pana kouzelníka Aleše Krejčího. Děti se na karneval moc těšily. Obzvlášť letos, po nuceném „klidovém“ období bylo znát, jak dětem tyto aktivity chybí.
Největší nedočkavci byli v karnevalových kostýmech už od rána i ve vyučování. Ostatní děti začaly s převlékáním a líčením ihned po obědě. A okamžitě se v družinách objevili piráti z Karibiku, víly, princezny, vojáci, dinosauři a kostlivci. Dokonce si k nám našla cestu i královna Kleopatra. Nedočkavost vrcholila a děti se nemohly dočkat chvíle, kdy vstoupí do nazdobené tělocvičny.
S realizací výzdoby nám ochotně pomohli deváťáci. Že se jim vše povedlo na výbornou, dokazují slova překvapeného Pavlíka: „Paní vychovatelko, tak to jsem teda nečekal!“ Všechny děti se s radostným výkřikem rozeběhly do tělocvičny, kde na ně již čekaly nafouknuté různobarevné balónky, které si děti ihned rozebraly. První minuty patřily tanci a dovádění s balónky.
Poté pan kouzelník děti přivítal a začalo kouzelnické čarování s obrázky zvířátek, opicí, která poskakovala na provázku, červíkem, jenž záhadně vylézal z plastové láhve, neposednou kouzelnickou hůlkou a také s míčky, které se záhadně přemístily od kouzelníka k paní vychovatelce. Při všech kouzlech asistovaly děti a také paní vychovatelky. Aby se nikdo nenudil, tak se kouzlení střídalo s tancem a soutěžemi, za které byli všichni odměněni malou dobrotkou.
Na závěr karnevalu dostalo každé dítě od pana kouzelníka zvířátko, kytičku či meč, vytvarované z balónku. Z páteční akce tak nikdo neodcházel s prázdnou. Při pohledu na veselé a skotačící děti nás dospěláky napadlo, jaké máme štěstí, že se tady můžeme společně radovat a hrát si. Ne všechny děti mohou v těchto dnech prožívat takové radostné chvíle. Je třeba mít neustále na paměti, jak jsou tyto „obyčejné“ věci vzácné a jak lehce se o ně může přijít. Tak zase za rok a snad v lepší době!
Zdenka Kučerová, vedoucí vychovatelka ŠD
