Vojenská čestná stráž u rakve i před naplněnou smuteční síní, k tomu vojenská hudba. Před rakví na katafalku na podušce několik připevněných vyznamenání, pod nimi velká barevná fotografie. Tak vypadalo poslední rozloučení s Ludvíkem Šablaturou, účastníkem odboje za 2. světové války, které se uskutečnilo v pátek 25. února na městském hřbitově ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Ohlédnutí za Ludvíkem Šablaturou přednesl ve smuteční síni předseda Matice Radhošťské a bývalý starosta Trojanovic Drahomír Strnadel. Připomněl, že Ludvík Šablatura se narodil 6. srpna 1924 v Trojanovicích, kde chodil do obecné školy, měšťanskou školu absolvoval ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Chtěl pokračovat na lesnické škole v Hranicích, kterou ale v září 1944 Němci zavřeli. Ladislav Šablatura tak nastoupil jako technik a dělník na lesní správu, v říjnu 1944 přestoupil na lesní správu Hutě pod Smrkem. „A právě od října do března prožil Ludvík Šablatura nejvýznamnější kapitolu svého života, kdy se pohyboval na hraně mezi životem a smrtí,“ uvedl Drahomír Strnadel a dodal, že od září 1944 operovaly v Beskydech tři partyzánské skupiny.
Jedna z nich byla ilegální zpravodajská skupina, do níž získal Ludvíka Šablaturu jeho bývalý třídní profesor Miloš Vysocký. „Ludvík Šablatura pod krycím jménem Pstruh navázal spojení s generálem Josefem Braunem, který bydlel v Karlovicích v Ráztoce a byl vedoucím Slezského odboje v této oblasti. Vytvářel spojku mezi ním a odbojovými pracovníky v Ostravě,“ pokračoval Drahomír Strnadel.
S pomocí konfidentů gestapa se Němcům podařilo skupinu rozkrýt – Ludvík Šablatura i generál Josef Braun byli zatčeni. „Po krutém výslechu na gestapu byli převezeni do Kaunicových kolejí v Brně, kde následoval další výslech. Poté skončili v koncentračním táboře v Mirošově v západních Čechách, kde se dočkali osvobození,“ dodal Drahomír Strnadel.
Ludvík Šblatura pak vystudoval lesnickou školu v Hranicích a poté Vysokou zemědělskou školu v Brně. V padesátých letech věnoval mnoho času sportu, stal se sdruženářem na vrcholové úrovni a často jezdil do Harrachova, kde mu nabídli práci v tamním polesí.
O sportovním životě Ludvíka Šablatury promluvil kamarád Wolfgang Slavík ze Ski klubu Harrachov. Připomněl, že Ludvík Šablatura jako trenér vychoval mnoho úspěšných sportovců. V neděli 2. září 1956 před více než tisícem diváků jako první skočil na harrachovském můstku s umělou hmotou. „Když světová skokanská komise rozhodla, že další mamutí můstek bude v Harrachově, začal s Milošem Bělonožníkem hledat na Čerťáku nejlepší místo pro můstky K-120 a K-185,“ podotkl Wolfgang Slavík a doplnil, že v roce 1983 byl Harrachov pověřen pořádáním 8. mistrovství světa na lyžích.
Drahomír Strnadel také připomněl, že po listopadu 1989 získal Ludvík Šablatura řadu vyznamenání, mezi nimi i Pamětní list od prezidenta České republiky Miloše Zemana. V roce 2013 byl jmenován osobností Libereckého kraje. Rovněž poděkoval manželce, synovi a dceři, a také vnoučatům Ludvíka Šablatury.
V loňském roce se Ludvík Šablatura vrátil do rodného kraje, přijali ho do Domova Hortenzie ve Frenštátě pod Radhoštěm. Tam také 14. února zemřel. K tomu Drahomír Strnadel poznamenal: „Na chlapecké měšťanské škole ve Frenštátě byl Ludvíkovým spolužákem můj bratr Bedřich. S ním jsem se rozloučil před týdnem. Nejenom, že oba zemřeli ve stejný den, ale umřeli také ve stejnou hodinu. Jako by se kluci domluvili.“Po skončených projevech se zvenčí ozvala čestná salva a vzápětí zazněly první tóny české státní hymny, při níž rakev s tělem válečného veterána Ludvíka Šablatury pomalu zajela do zákulisí.
