Už šestnáct let tráví Ondřej Brož většinu svého času v beskydských lesích. Živí se totiž jako lesní dělník, a proto taky sleduje, jak zde postupně ubývá voda. „Kdysi přišel člověk do lesa a bylo běžné, že je tam vlhko. To dnes ale vydrží jen pár dní po dešti, a pak je zase sucho,“ popisuje muž z Bordovic na Novojičínsku. Říká, že se rozhodl jednat, když se mu narodila dcera.
„Věděl jsem, že musím udělat něco pro to, aby mohla žít ve světě, kde nebudou lesy zničené suchem,“ řekl.
Nejprve začal dělat na potůčcích jednoduché splávky, které zpomalují odtok vody. „Kromě toho jsme s přáteli začali čistit svodnice, jež se nacházejí ve zpevněných lesních cestách a jejichž úkolem je odvádět dešťovou vodu do půdy. Vzhledem k tomu, že je ale nikdo nečistí, tak přestávají plnit svůj účel,“ vysvětlil Brož.
Stále mu to ale připadalo málo, a tak na internetu hledal způsob, jak v lese zadržet vodu mnohem lépe. „Narazil jsem na videa pana Štefana Vaľa ze Slovenska. Ten přišel na to, jak zabránit tomu, aby voda odtékala po přibližovacích linkách. Ty se po dešti mění v potoky a z lesů tak mizí miliony litrů vody. Řešení nebylo drahé a navíc je hodně efektivní,“ popsal.
S myšlenkou vykopat po celé délce vybrané stezky, sloužící původně ke stahování dřeva, tůně, které zadrží dešťovou vodu, našel vstřícnou odezvu jak u CHKO Beskydy, tak u Biskupských lesů.
Díky tomu mohl svůj nápad vyzkoušet na Velkém Javorníku. Vykopat bagrem na 70 metrech celkem 27 tůní zabralo jen hodinu a půl. „Teď po deštích jde vidět, že to funguje. Tůně jsou plné vody, a ta se v nich postupně vsakuje do země,“ pochvaluje si Brož.
V lese i nadále tráví spoustu času. „A to nejen, když je pěkně, ale i když prší. Sleduji, kudy voda odtéká pryč, a přemýšlím, jak by se tomu dalo zabránit,“ říká s tím, že inspirací pro jeho konání byla i koronavirová pandemie. „Když se tady objevila, museli jsme si pomoci sami. A se suchem je to stejné, když nezačneme dělat něco sami, může být za chvíli pozdě,“ míní.
