Okolo čtyř desítek lidí se sešlo ve čtvrtek 17. listopadu v podvečer na náměstí Míru ve Frenštátě pod Radhoštěm, aby si připomnělo události ze 17. listopadu 1939 a zejména ze 17. listopadu 1989. Na akci 33 let svobody, kterou spoluorganizovali David Mořkovský a Lukáš Seibert, nechyběli ani pamětníci, kteří se před 33 lety aktivně účastnili listopadového dění ve Frenštátě pod Radhoštěm i událostí, které následovaly.
Na oslavu 17. listopadu přijela do města pod Radhoštěm také senátorka za okres Nový Jičín Ivana Váňová. Připomněla, že tento den se do životů lidí v Československu zapsal dvakrát. „Poprvé, když okupující nacisté zavraždili studenta Jana Opletala a dělníka Václava Sedláčka. Následně proběhly demonstrace, nepokoje, byly zavřené vysoké školy, mnoho studentů bylo zavražděno nebo odsunuto do koncentračních táborů. O padesát let později byla Sametová revoluce, která se opřela o odkaz právě této neochvějné vůle lidí bojovat proti totalitě, o odkaz studentů hájit svobodu a lidská práva,“ uvedla mimo jiné senátorka Váňová.
Dalibor Norský, účastník listopadových manifestací a pozdější tajemník frenštátského městského úřadu, jenž stál za odsunem sovětských vojsk z Frenštátu pod Radhoštěm, tentokrát na listopad 1989 příliš nevzpomínal. Zato důrazně nabádal přítomné, aby hlavně hájili nabytou svobodu. Při své krátké řeči se neubránil slzám. „Na to tady jsme, abychom bránili svobodu a demokracii, ať je nám devadesát nebo deset,“ řekl Dalibor Norský.
Další z přímých účastníků událostí v listopadu 1989 Miloslav Malíček sdělil, že z tehdejších událostí mu nejvíce utkvěly v paměti dva mítinky na letenské pláni. „Ta atmosféra se dá dnes těžko popsat. Myslím tím, jak všichni k sobě byli příjemní, jak komukoliv pomohli. Bohužel, tato nádherná věc, která byla úplně hmatatelná, ta soudržnost a vzájemná úcta, nepřežily moc dlouho. Pro demokracii by určitě bylo dobré, kdybychom měli více takové nálady a vzájemné úcty,“ řekl Miloslav Malíček.
Drahomír Strnadel, předseda Matice Radhošťské, mimo jiné zmínil, že v pohádce Císařovy nové šaty jako jediný, kdo měl odvahu nahlas říci, že panovník je nahý, byl malý chlapec. „A v tom roce 1939 i o padesát let později tu odvahu měla mládež, a to je velmi důležité,“ podotkl.
Zapnu televizi a členové KSČ mi radí, co mám dělat
Petra Šmajstrlová z Masarykova demokratického hnutí popřála, abychom si demokracii udrželi. „Mrzí mě, když si dnes zapnu televizi a členové KSČ mi radí, co mám dělat, když vidím, že na facebooku by chtěl jeden druhého kvůli názorům věšet, to už není demokracie. Takže, prosím vás, obhajme si svou demokracii, stůjme si za svým, a především, buďme občané,“ vyslovila přání Petra Šmajstrlová.
Lukáš Seibert v závěrečné řeči upozornil, že 33 let, po které je u nás demokracie, je o třináct let déle než existovala první Československá republika, ke které mnozí shlížejí jako k ideálu demokracie.
V průběhu setkání přítomní položili k pamětní desce na náměstí kytice a z 33 svíček vytvořili srdce. Akci ukončil společný zpěv státní hymny.
