Davídek, tak říkají soše chlapce držícího něčí hlavu v pravé ruce učitelé a žáci Základní školy Tyršova ve Frenštátě pod Radhoštěm. Sochu, která se do areálu školy vrátila po dlouhých 95 letech, zástupci školy poprvé představili veřejnosti ve středu 30. listopadu při Dnu otevřených dveří školy.
Po osudu sochy, jejíž autor je neznámý, pátral učitel frenštátské základní školy Petr Ondryáš. Ten ze zápisků učitele a vlastivědného pracovníka Jiřího Felixe zjistil, že sochy vyrobené z pálené hlíny byly původně čtyři, přivezené byly zřejmě z Vídně a v roce 1908 už určitě stály v na střeše v průčelí školy, která tehdy byla tkalcovská.
„Socha Davídek se původně jmenovala Průmysl, další socha, která stojí za dnešním muzeem, se jmenovala Věda, další dvě sochy měly jména Umění a Obchod, o jejich osudu ale nevíme,“ sdělil Petr Ondryáš.
Čtveřice soch stála na střeše školy do roku 1927. V tom roce se na škole začalo stavět kvůli navýšení kapacity další patro a protože byly obavy, že v takové výšce už sochy nikdo pořádně neuvidí, sochy skončily ve školní zahradě nedaleké tehdejší chlapecké školy, tedy za budovou dnešního muzea. Tam vydržely do roku 1931, kdy je dostal Okrašlovací spolek ve Frenštátě pod Radhoštěm.
„Ten okrašlovací spolek je rozdělil k parkům a ke školám. Tato socha skončila v tehdejším parku u nádraží, což je naproti dnešní likérky Fleret. Stála pod cestou na podstavci,“ uvedl Petr Ondryáš a dodal, že Okrašlovací spolek by v roce 1951 zrušen a od té doby se o sochách nic pořádně neví.
Začal se proto vyptávat pamětníků na sochy i parky, ve kterých kdysi měly být umístěné. Jedním z oslovených pamětníků byl Karel Reček, jenž od roku 2002 bydlí ve vile, která kdysi patřila sochaři Janu Kneblovi, který se v Okrašlovacím spolku angažoval.
„Pan Reček mi řekl, že když vilu kupoval, tak ta socha Davídka byla v zahradě domu. Stala se tak jeho majetkem. On se ale bál zlodějů a vandalů, protože zahrada byla otevřená, navíc blízko cesty, tak se rozhodl, že ji schová do sklepa, kde byla dvacet let. Když jsem se ho ptal, jaké má se sochou plány, řekl, že na ni bude muset nají nějaké místo. Tak jsem ho požádal, jestli by sochu nedaroval naší škole a on souhlasil,“ poznamenal Petr Ondryáš s tím, že sochu dovezli, nechali ji pískováním očistit a nanést na ni udržovací nátěr. Na jaře ji ještě čeká plastika nosu a zpevnění nohy, která je prasklá.
„Nevíme, proč má název Průmysl, ale podle odborníku z Akademie výtvarných umění by se mělo jednat o průmysl kulturní. Paní Rečková říkala, že jim socha ve sklepě hlídala uhlí, a že jí připomínala Davida, který drží v ruce hlavu Goliáše, tak mu začala říkat Davídku. A my jsme se rozhodli, že mu tak budeme říkat také. Určitě je lepší říkat Davídku než Průmysle,“ uzavřel Petr Ondryáš, jenž na konci vyprávění předal malou sošku Davídka Zdeňce Havlíčkové, za její reakce na příspěvky o soše, které zveřejňoval na sociálních sítích.
