Karel Greiner z Příbora pracoval v Tatře Kopřivnici, když ho v roce 1985 zaujal nábor na šachtu Frenštát OKD. V podmínkách totiž byla možnost, že po odpracování tří let na šachtách může zaměstnanec pracovat v zahraničí. „V mém případě to byl plynovod v tehdejším Sovětském svazu, to byl pro mě největší magnet,“ vzpomíná Karel Greiner. V listopadu 1985 tak začal pracovat na Dole Frenštát pod Radhoštěm. „Tam se hloubily dvě těžní jámy, což jsou ty dnešní dvě těžní věže. Šlo se do hloubky okolo osmi set metrů,“ poznamenává Karel Greiner.
Na šachtě byl krátkou dobu, když přišel zával. „Nebyl tam naštěstí nikdo mrtvý. Byl kolem toho velký rozruch. Chlapi, co tam fárali říkali, že když jeli nahoru, pod nimi se to sesunulo. Křičeli: Mohli jsme tam zařvat! Tehdy kolem toho byly dohady, jestli třeba za to nemůže hora Radhošť, protože to bylo na té jámě, která je blíže k Radhošti,“ pokračuje Karel Greiner.
Po závalu začal Karel Greiner pracovat na výrobě takzvaných armokošů, které se vsazovaly do jámy. „Byla to údajně první šachta z celého OKD, kde byl beton armovaný. Jinde byl litý,“ doplňuje Karel Greiner a dodává, že výstavba dolu se hodně prodražovala a na Dole Frenštát došlo na snižování stavu zaměstnanců. V srpnu 1987 jej proto přeřadili do Paskova, kde pracoval na bagru na čelbě.
Velké oslavy v kolibě na Pinduli
Zhruba o rok později, kdy už pracoval na montáži, se Karel Greiner dozvěděl od svého kamaráda, že na Dole Frenštát vyvezli na povrch první uhlí. Bylo to 12. dubna 1988 z jámy číslo 5, která je blíže kopci Kozinec. Předákem na jámě byl Miroslav Kočenda. Karel Greiner podotýká, že z toho byla velká sláva a ukazuje dopis, který mu krátce poté poslal kamarád Aleš Maralík, jenž v dopise tyto chvíle připomíná.
„Byly velké oslavy na kolibě na Pinduli (koliba na horizontu u hlavní silnice mezi Frenštátem pod Radhoštěm a Rožnovem pod Radhoštěm – pozn. red.). Haldy uhlí jsou vyvezeny za zámečnickou dílnou. Kluci zkoušeli, jak to hoří, a prý nic moc,“ píše v dopise Aleš Maralík a přidává rovněž informaci, že se proslýchá, že ve Frýdlantě nad Ostravicí má začít výstavba bytů pro Důl Frenštát, a že se provádějí povrchové úpravy na Žuchově (místo ležící na rozhraní katastrů Frenštátu pod Radhoštěm, Kunčic pod Ondřejníkem a také Tiché – pozn. red.). Nakonec se byty i s nemocnicí začaly stavět nedaleko šachet ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přišel listopad 1989, nevědělo se, co dál, a tak se později výstavba dolu zastavila. V posledních letech už se jedná o jeho zakonzervování a likvidaci staveb v areálu. Kdyby události v listopadu 1989 nepřišly, Novojičínsko by možná vypadalo úplně jinak.
„Byla tehdy vize, že tady bude třináct šachet. Třeba v Příboře měly být tři – Klokočov, Hájov, Prchalov. Největší zájem měli o Tichou. Chtěli také postavit důlní komplex za hřištěm ve Vlčovicích. Tam by se napojili železniční vlečkou na nákladní v Kopřivnici a odtud by se to vozilo do Ostravy. A dokonce měla být šachta Nový Jičín, v hledáčku byl Puntík,“ doplňuje Karel Greiner.
Na závěr přidává vzpomínku na jeden z tehdejších srazů mládeže, které se v té době konaly na Pustevnách. Psal se rok 1983 a stavba Dolu Frenštát byla prakticky v počátcích. „Na těch Pustevnách se třeba při soutěžích propagovala hromadná hesla. Jedno například bylo: Každé auto zchátrá, navěky vydrží jen Tatra. Málo se ví, že dalším pokřikem při soutěžení jednotlivých okresů bylo: Až se zvednou těžní věže na území Jičína, čím se potom bude chlubit okres Karviná?“ uzavírá Karel Greiner.
