Vylezl na všech čtrnáct osmitisícovek. Vystoupal na nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Horolezec Radek Jaroš je od roku 2014 prvním českým držitelem Koruny Himálaje a od roku 2019 i Koruny planety. Ale rád má i „obyčejné“ hory. Třeba v Beskydech.
Byť má Radek Jaroš na svém kontě ty největší světové velikány, objel všechny kontinenty, na „české skalky“, jak říká, nezanevřel. Beskydskou Lysou horu, přestože na ní byl jen dvakrát v životě, označuje za fenomén.
„Strašně jsem se styděl, že jsem na ní dlouho nebyl,“ přiznal rodák z Nového Města na Moravě, kde stále žije. „Poprvé jsem tady byl snad před dvěma roky a furt si vyčítal, že jsem se tu pak už nedostal.“
Tento měsíc na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd a Těšínska vysoký 1 323 metrů vyjel na kole, když podpořil bikera Jaroslava Kulhavého. Ten v rámci projektu České olympijské nadace, aby pomohl vybrat peníze na sportování mladých lidí ze znevýhodněných rodin, vyjel na Lysou horu třináctkrát, jelikož si naplánoval zdolat převýšení Mount Everestu 8 484 metrů.
„Beskydy jsou krásné hory. Kopcovité,“ podotkl šestapadesátiletý Radek Jaroš. „A byl jsem tak trochu u toho, v uvozovkách, když se rodila Beskydská sedmička. Zrovna, když se (v roce 2010) připravoval první ročník, byli jsme s Liborem Uhrem, který ji pořádá, na Gašerbrumech. Ty první závody dával dohromady odtamtud.“
Zkusil jste si někdy Beskydskou sedmičku, která vede z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes sedm vrcholů?
Ne. A už ji asi nikdy ani nedám, protože přece jen mám omezenou hybnost, takovou tu běhací, tím, že mi chybějí prsty na nohách (přišel o ně kvůli omrzlinám při výstupu na Annapurnu v roce 2012 – pozn. red.). Takovou akcí bych si spíše dost ubližoval.
S horolezectvím ale nekončíte, že?
Výkonnost mám, dejme tomu, už jinde než dříve. Tu největší bych asi měl v Himálajích, ale na to už nemám parťáky. To však neznamená, že už nelezu. Pořád rád vyrážím do středních hor a na skalky, ze kterých jsem vzešel. Že nepolezu to, co za mlada, je asi zřejmé, takže mě to vůbec nedeptá. Horolezectví je o zážitcích a ty mohou být na jakékoliv stěně, na jakékoliv cestě.
Je Lysá hora opravdu tak magická, jak ji berou zdejší nadšenci a milovníci Beskyd?
Je to fenomén tohoto kraje. Jak nakonec Nohavica zpívá, je to kraj rázovitý, a to se odráží i na tom vztahu k Lysé. Je to fenomén. Úžasný, neuvěřitelný. Pro normálního člověka nepochopitelný, protože jsou tady takzvaní lysaři, kteří na tu horu jdou třeba každý den celý rok a někteří i několikrát za den. Trochu šílenost, ale klobouk dolů. Zase je to lepší než si dát deset piv v hospodě.
Objel jste svět. Je ještě nějaká jiná tak obletovaná hora?
Když jsme byli v Austrálii, jeli jsme tam Crocodile Trophy (legendární etapový závod horských kol – pozn. red.), tak při návratu podél pobřeží, jsme našli nějaký kopec, jichž tam moc není. Byl vysoký tak dvě stě, tři sta metrů, víc než čtyři sta v žádném případě, ale říkali nám, že na něj chodí a běhá hodně lidí. Tam je to však pochopitelnější, protože tam žádné jiné kopce nejsou. (usmívá se)
Co máte v plánu letos?
V létě budu na českých skalkách. Na to se těším.
Důvodem, že zůstanete v Česku, je omezené cestování vinou pandemie koronaviru?
Tak jsem to plánoval, takže mi to vůbec nevadí. Ale určitě vyjedeme i do slovinských hor, protože tam je stodvacetileté výročí Češke koči, což je jedna z nejstarších chat ve Slovinsku, kterou založili Češi (stojí ve výšce 1 543 metrů nad mořem pod severní stěnou hory Grintovec v Dolgi hrbtu v pohoří Kamnicko-Savinjských Alp – pozn. red.). Tam bychom se měli podílet na oslavách. K tomu jsem chtěl uspořádat jízdu kolem Slovinska na kolech. K tomu se třeba ještě dostaneme, i když možná o něco později. Na přelomu roku mě čeká, předpokládám, nějaký vrchol z takového mého nynějšího cíle, což jsou nejizolovanější hory světa.
Prozradíte, oč půjde?
Pravděpodobně to bude trochu spojené s Everestem, protože půjde o novozélandský Mount Cook, pod nímž bydlel sir Edmund Hillary (první člověk, který s šerpou Tenzingem Norgayem vylezl na Mount Everest), takže ty spojitosti tam jsou. A možná si odtamtud odskočím do Francouzské Polynésie, anebo nás tady zase zavřou, nasadí nám náhubky a dají nám i želízka, abychom se nemohli hýbat. (směje se) Ale myslím, že se nenecháme.
