Fanoušci starých hostinců, v kterých lidé popíjeli pivo a nadávali na poměry už za císaře pána či první republiky, možná dnes před hospodou Rekovice v malebném koutě Trojanovic zaváhají.
Fanoušci starých hostinců, v kterých lidé popíjeli pivo a nadávali na poměry už za císaře pána či první republiky, možná dnes před hospodou Rekovice v malebném koutě Trojanovic zaváhají.
Vítá je totiž moderní dřevěná vstupní brána a sama restaurace ve své nové etapě „života“ některými stavebními prvky připomíná moderní novostavbu. Prošla totiž poměrně radikálními stavebními úpravami.
Dostala také jako všechny restaurace v minulých měsících ránu v podobě zákazu provozu kvůli epidemii koronaviru. Nyní však jsou hospody opět otevřené a s nimi i restaurace Rekovice, která nad Frenštátem pod Radhoštěm stojí už přes dvě stě dvacet let.
A byla zavřená i přesto, že tato část kraje proslula v době koronaviru tím, že neměla ani jednoho nakaženého.
Chtěli zavřít hospodu na týden, nouzový stav ji zavřel na dva a půl měsíce
Restaurace Rekovice dnes patří obci Trojanovice, má novou letní venkovní část zvanou Šopa a pivo si tu rádi dají nejen obyvatelé Trojanovic či Frenštátu pod Radhoštěm, ale i spousta návštěvníků Beskyd. Třeba teď o prázdninách.
„Možná i větším zájmem o tuzemskou rekreaci kvůli koronaviru máme však letos v restauraci Rekovice velké množství různých soukromých akcí. Přesto chceme mít otevřeno i pro běžné hosty. Takže restaurace pojede každý den, jen pokud bude soukromá akce, bude otevřená pro veřejnost jen venkovní Šopa. Ta bude v létě otevřena denně,“ říká starosta Trojanovic Jiří Novotný.
Starosta už v březnu plánoval, že restauraci na týden uzavře a „restartuje“ její provoz. „Avšak dějiny ji nouzovým stavem uzavřely na celé dva a půl měsíce,“ pokrčí rameny Jiří Novotný.
Rekovice bývaly jedním z pilířů výletních a oblíbených Horeček
Moderně rekonstruovaná, přitom letitá restaurace Rekovice má dnes veliká moderní okna, prosklenou dřevěnou verandu a na půdě šest luxusních pokojů se sociálkami. Přesto si tato bílá stavba zachovala profil připomínající stará stavení a povědomé linie hostinců z minulých století.
Každý obyvatel obce Trojanovic ostatně ví, že hostinec Rekovice tu stojí už odedávna a stal se v třicátých letech 20. století jedním z „pilířů“ v třicátých letech budovaného výletního místa Horečky, které leží nad Frenštátem pod Radhoštěm a bývalo výletním místem obyvatel města a návštěvníků Beskyd.
Časem však lokalita zpustla, zůstala tu jen v provozu stará hospoda Rekovice a o pár set metrů dále další Valašská hospoda U Janíka.
Přitom restaurací a podobných objektů vyrostlo na Horečkach více. Někdejší chloubou lokality, vyhlášeným hotelem Vlčina od slavného architekta Bohuslava Fuchse se dnes k lítosti spousty lidí prohání po nocích meluzína.
Je zavřený, podnikatel, který ho v nynější nové éře koupil, nechává tuto kulturní památku pustnout. Rovněž komplex tří rekreačních středisek Pantáta, Panímáma a Mariánka, vystavěný v letech 1934, 1936 a 1938 s letním koupalištěm nikdo neprovozuje.
Trojanovice vrátily Horečkám ztracený památník T.G. M. i amfiteátr
Obec Trojanovice se dnes této výletní lokalitě snaží vracet někdejší slávu. Nejprve obnovila na Horečkách zarostlý a doslova ztracený památník T. G. Masaryka, poté oživila zaniklý amfiteátr a koupila a zrekonstruovala starodávnou hospodu Rekovice.
Někteří lidé i historici říkají, že tato hospoda patří k nejstarším hostincům v Beskydech vůbec. Obec Trojanovice ji koupila a nechala přestavět známým kopřivnickým architektem Kamilem Mrvou.
Na obecním úřadě mají k starému hostinci celý fascikl archiválií a listin. „Jednu dobu jsem se té hospodě dlouho věnoval. Byla to vůbec první soukromá hospoda v Trojanovicích, která získala koncesi na hospodskou činnost. Ale byla to už v padesátých letech obecní hospoda, jako bývala dlouho třeba i Balita, další stará hospoda v Trojanovicích. Potom ale Rekovice koupilo od obce družstvo Jednota, které ji provozovalo a pronajímalo v podstatě až donedávna,“ vypráví starosta.
Při rekonstrukci našli trám s letopočtem 1791
Jiří Novotný upozorňuje, že restaurace Rekovice má popisné číslo 2, které dokazuje její úctyhodné stáří. „Narodil se v ní Antonín Bača Horečka, který se nejvíc zasloužil o vznik obce Trojanovice a její samosprávu v roce. Bylo to v roce 1748,“ zdůrazní.
Ale popořádku. Vůbec nejstarší záznam o hostinci Rekovice pochází z roku 1791. Tento letopočet je také vytesán v jednom z původních trámů hospody.
„Ten kousek trámu s letopočtem jsme při rekonstrukci vyřezali a zasadili nad jedny posuvné dveře. Abychom propojili to staré s novým,“ říká starosta. Ukazuje, že budova hostince Rekovice je také vyznačena na nejstarších mapách, takzvaných indikačních skicách z roku 1833.
Z téměř tři sta padesáti stavení bylo tehdy jen jedenáct zděných. Včetně Rekovic
„Jde vlastně o první úřední mapování na území Rakouska-Uherska, takový prapůvod dnešních katastrálních map. Je zajímavé porovnávat s dnešními mapami, jak se toto území vyvíjelo a měnilo. Ale jak vše pořád sedí,“ říká starosta a upozorňuje na to, že podle červeného barevného označení na této staré mapě je zřejmé, že už tehdy byla restaurace Rekovice kamennou, či spíše zděnou budovu a ne klasickou tehdejší dřevěnicí.
V Trojanovicích bylo v té době celkem 346 budov, ovšem pouze jedenáct z nich bylo v třicátých letech 19. století zděných. To dokazuje, že hostinec Rekovice byl tehdy bohatý,“ podotýká Jiří Novotný.
První zmínka o majiteli budovy restaurace Rekovice je z roku 1851. Ve výpisu z pozemkové knihy je jako majitelka tehdy uvedena Veronika Horečková.
Po Veronice Rekové rozené Horečkové dědí v roce 1885 majetek Jan Rek mladší, který v témže roce přepisuje majetek na Jana Reka staršího. Podle rodu Reků také dostala usedlost jméno.
Nejstarší fotografie hostince ho zachycuje ještě před požárem
V roce 1890 převádí Jan Rek starší restauraci Rekovice na pana Jozefa Reka. V roce 1935 přechází majetek na Vladimíra Krče, který měl předkupní právo na restauraci už od roku 1916.
To už ale měla restaurace za sebou i požár. Její podobu před požárem zachycuje nejstarší fotografie hostince z roku 1917, kterou obec nalezla v archivech.
„Tehdy Rekovice vypadaly víceméně podobně jako další hodně stará a stále zachovalá restaurace Balita. Po vyhoření se zvětšil sál a přistavěl se hořejší trakt Rekovic. Byl tam dokonce vikýř, který jsme při rekonstrukci obnovili. Bývalo tam i nějaké ubytování, ale v době kdy jsme to jako obec koupili, už tam byla jen půda. Taková spíš nepřístupná,“ říká starosta Jiří Novotný.
„Další historie nemovitosti je dost nejasná. Dle pozemkových knih byla budova restaurace Rekovice v roce 1941 v majetku společnosti Witkowitzer Begbau und Eisenhütten gewerkschaft in Mähr. Ostrau-Witkowitz a následně pak Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, národního podniku v Ostravě.
V roce 1953 byl ovšem celý majetek Rekovice administrativně převeden na místní národní výbor Trojanovice. Zároveň se však v pozemkových knihách píše o tom, že majetek byl v roce 1958 převeden na Julii Krčovou. „Takže tam je to takové nějaké nejasné,“ říká starosta Trojanovic.
Shodili totálně prohnilé stropy, propojili sál a výčep
Další osud objektu je známý. V roce 1959 prodává místní národní výbor Trojanovice budovu za 39 900 Kčs a přilehlé pozemky o výměře více než šesti tisíc metrů čtverečních za 3 733 Kč a 80 haléřů společnosti Jednota, lidovému spotřebnímu družstvu Frenštát pod Radhoštěm.
Tato společnost následně prodává majetek v roce 1960 za 212 268,07 Kčs společnosti Jednota, lidové spotřební družstvo Nový Jičín. „Od nich jsme hostinec nedávno koupili my,“ říká starosta a ukazuje fotografie starého štítu restaurace, na němž je zvěčněno i jméno jednoho z několika provozních restaurace, který se jmenoval Karel Bernátek.
Obec Trojanovice koupila restauraci Rekovice přesně 5. června 2013. A k ní i přilehlé pozemky o výměře 7645 metrů čtverečních včetně zastavěné plochy za 1,8 milionu. Před pěti lety ji přestavěla.
„Propojili jsme sál a výčep, odstranili jsme mezi nimi sedmdesát centimetrů širokou stěnu. Z celé restaurace zbyly vlastně jen hrubé zdi a sklep. Shodili jsme totálně shnilé stropy, vyčistili jsme kamenné stěny a původní klenby budovy, a udělali jsme velké prosklení směrem do lesa. Hostinec má dnes v sále stropy nové a nový krov. Jsou tam nová okna a přízemí restaurace je otevřeno do přírody,“ popisuje starosta Trojanovic Jiří Novotný.
Restauraci doplnil bufet Šopa, obec chystala restart Rekovic
Rekonstrukci restaurace Rekovice doplnil nový lesní bufet nazvaný Šopa, vybudovaný z původních stavebních buněk a dětské přírodní hřiště. Součástí restaurace je také brána Radegastovy Beskydy a dřevěné posezení v přírodě. „Venkovní bufet Šopa jsme jako obec udělali víceméně na koleně. Mám tam taky dost odpracovaných hodin,“ usmívá se starosta.
Hospoda Rekovice vždycky sloužila turistům a návštěvníkům Beskyd. Letní bufet Šopa si také návštěvníci rychle našli a obec je s ním spokojena.
„Trochu horší to však bylo se samotnou restaurací. Kuchyň jsme třeba nechali při rekonstrukci vybavit opravdu kvalitní nákladnou pecí a zamýšleli jsme, že budeme připravovat jídla podle starých receptů našich babiček. Ale trochu jsme naráželi na personál a kuchaře, kteří lidem stále nabízejí steaky a další jídla, která si můžou dát kdekoliv. A třeba právě kvalitní pec na dřevo s čidly, nasáváním a regulací vzduchu vůbec tři roky nevyužívali. Z pece se stal časem ten nejdražší odkládací pult na světě. Proto jsme přichystali restart,“ říká starosta Trojanovic Jiří Novotný.
Starosta si oblékl kuchařskou zástěru a rozpálil opomíjenou pec
Sám se dokonce rozhodl na počátku roku předvést, jak si návrat k tradici babiček představuje. O víkendu na počátku února si oblékl kuchařskou zástěru a jal se připravovat osobně tradiční lokše. Tyto lokše, neboli bramborové placky, jsou podle odborníků na recepty vynikající variantou knedlíků třeba ke kachně.
Sladké se dají připravovat i s povidly nebo s mákem. „Je to super domácí jídlo s kyškou nebo třeba mlékem ze zdejší farmy. Tak mi je dělávala babička. Vyčistil jsem tu novou pec a rozpálil ji. A lidi jak v lokále, tak z obsluhy z toho byli hotoví. Protože cítili tu pec a tu rozpálenou mouku na ní. Tak si moderní cestu k tradici představujeme,“ líčí starosta Trojanovic.
Míní, že právě v takové historické hospodě v horách jakou Rekovice jsou, mají být jednoduchá tradiční jídla. „Dnes si kuchaři na sebe vymyslí šílené jídelní lístky se složitými pokrmy a pak, když přijde sto lidí do restaurace, tak nestíhají. Proč pečou v takové hospodě pořád kachnu? Kachna se nepekla doma každý týden, pekla se na hody. Perfektně připravené míchané brambory se špekem a s cibulkou můžu podat i jako hlavní jídlo, třeba jen s kyškou nebo mlíkem. Tak jak jsem to míval doma na večeři. Ale mohou být i přílohou k perfektně udělanému bůčku nebo uzeným žebrům. Kolikrát měl kdysi člověk doma k obědu steaky?“ ptá se starosta.
Jako první Trojanovice obnovily zapomenutý pomník T. G. M.
Hospoda Rekovice se dostala ekonomicky v poslední době i do mínusu, takže ji obec musela z rozpočtu dotovat. „Od ledna a února už to bylo lepší, zvedl se počet ubytovaných,“ říká starosta.
Hostinec Rekovice vévodí areálu Horečky, který kdysi býval navštěvovaný třeba jako dnes Pustevny. „Když jsem před třinácti lety nastoupil do funkce, byla však lokalita návštěvníky hodně opomíjená a téměř zapomenutá. Všechno se tam zlikvidovalo, zrušilo se veřejné osvětlení i amfiteátr. Místo bylo v doslova katastrofálním stavu,“ popisuje Jiří Novotný.
To jsme se obec rozhodla změnit. Jako první obnovila památník T. G. Masaryka, zbudoval ho ve třicátých letech minulého století Petr Polách, frenštátský továrník z Frenštátu pod Radhoštěm. Říkalo se mu pantáta Petr Polách a právě on vystavěl na Horečkách i tři rekreační střediska Pantáta, Panímáma a Mariánka, dnes bohužel nevyužívané.
„Velký památník se sochou Masaryka pak nechal odhalit na Horečkách v roce 1938 k dvacátému výročí republiky,“ popisuje starosta Trojanovic.
Chtěl vyplatit zetě z nacistického vězení, tak vyměnil T. G. M. za Václava
Socha má pohnutou historii. Továrník Petr Polách chtěl za války vyplatit svého zetě z nacistického vězení, proto kovovou sochu daroval Hitlerovi pro potřeby zbrojního průmyslu. A nahradil ji kamennou sochou svatého Václava. Také hlava této sochy se v obci časem našla a je v depozitáři.
„Masarykova socha však válku jako zázrakem přežila, po válce ji nalezli v Kovošrotu v Hradci Králové, pantáta Petr Polách tam poslal koňské spřežení a nechal ji přivézt zpět. Socha se tak v roce 1947 vrátila na původní dvoumetrový podstavec. Nicméně komunismus už nepřežila a v roce 1953 ji nechali roztavit,“ říká starosta Jiří Novotný.
Místo památníku T. G. M. s mohutným podstavcem a sloupy poté časem zarostlo a mnozí obyvatelé Trojanovic a Frenštátu ani nevěděli, že tam nějaký památník býval. Než se obec Trojanovice rozhodla ho z dlouholetých náletů vysvobodit.
„Památník jsme opravili, ale na velkou sochu jsme neměli. Tak jsme nechali vyhotovit bustu prvního prezidenta a vždy na výročí republiky se u ní scházíme. Poté jsme opravili na Horečkách veřejné osvětlení a založili s městem Frenštát pod Radhoštěm fond Horečky, do kterého spolu dáváme každý rok 900 tisíc, které jsou na budování infrastruktury v lokalitě,“ říká starosta Jiří Novotný.
Obnovili amfiteátr, jsou tam festivaly, hrál v něm i Nohavica
Starosta sám spolu s přáteli postavil na Horečkách i zvoničku a tříkilometrovou trailovou trať. „Jako obci se nám podařilo také obnovit i zastřešit zarostlý amfiteátr, ve kterém pořádáme akce, například Horečky Fest, nebo svátky dřeva, Tanec pod hvězdami. Loni měl například v amfiteátru koncert Jaromír Nohavica. A restaurace Rekovice je dnes vlastně jediná, která z bývalých restaurací na Horečkách funguje. Nefunguje ani slavný hotel Vlčina, který je kulturní památkou,“ popisuje starosta dnešní stav někdejšího oblíbeného výletního místa.
Naopak restaurace Rekovice je mezi těmito bezútěšně prázdnými rekreačními stavbami dnes opravenou stavbou, v níž se kloubí historie a moderní architektura.
Obec Trojanovice totiž dlouhodobě spolupracuje se studiem architekta Kamila Mrvy a získala už několik ocenění Stavba roku, například za rekonstrukci obchodu v centru Trojanovic či stavbu horní stanice lanovky na Pustevnách.
