Stoly uvnitř do jednoho zarezervovány, interiér vyzdobený látkovými jitrnicemi i jelítky, venku pašík na trojnožce a přihlížející zvědaví na Řezníka Krkovičky. Valašská hospoda U Janíka ve Frenštátě hostila zabijačku!
„Ty zabijačky tu mají dlouhou tradici. My je děláme s panem Nitkou několik let, ale naše hospoda tady stojí už sto padesát let, takže předpokládám, že i naši předkové je dělali. My tomu vycházíme vstříc a zachováváme genius loci na tomto místě, “ popisoval Petr Konečný, provozovatel stylového valašského podniku situovaného v kopci nad Frenštátem v lokalitě zvané Horečky.
Samotnému počínání družiny Jaroslava Nitky, alias Řezníka Krkovičky, muselo předcházet nezbytné „štrgnutí“ štamprličkou dobré domácí ovocné pálenky (která se na místě i prodávala a obecenstvo si ji hojně dopřávalo). „Jdeme na tu sviňu! “ zavelel poté vysloužilý horník Nitka, který se začal věnovat zabijačkám ještě dříve, než poprvé sfáral na Dole Staříč.
„Mne vždycky zamrzí, když se někde dočtu, a pan Nitka se svou řeznickou partou předvede moravskou zabijačku Dokonce jsem se dočetl, že dělám staročeskou … Takže, zaprvé nevím, kdo je Staročech, tím bych začal. Moravákem nejsem, jsem Šlonzák, původně z Ostravy, ja? Děláme zabijačku, chcete-li, lašskou. Neděláme ani valašskou, protože na Valašsku nejsme, a to si neplést, “ upozorňoval publikum Řezník Krkovička. S tím, že řeznickému umění ho naučil praděda, děda i táta.
A to také lidem ve Frenštátě předváděl (čuníka měl v souladu s legislativou zapovídající zabití zvířete na veřejnosti předpřipraveného už den předem). Postupoval od hlavy až po kopýtka a vše náležitě - a také s notnou porcí havířského humoru - komentoval. Dospělí i děti se od něj například dozvěděli něco o panenské svíčkové (připravovat maximálně minutu, hlavně nejíst s pečivem, otevřít si k ní pivo a vyhnat tchyni z baráku), anebo vepřových kolínkách (ty přední nikdy nebudou tak dobré, jako zadní). Chystal samozřejmě i zabijačkové dobroty jako jelítka, jitrničky, prejt, ovar, sekanou … a komu se na to nechtělo dlouho čekat, mohl si dát hned ve Valašské hospodě u Janíka.
