Kdo dnes vystoupí na Radhošť, potká na hřebeni sochu boha Radegasta a sousoší Cyrila a Metoděje. Obě díla vytvořil Albín Polášek, frenštátský rodák, který většinu života prožil v Americe jako uznávaný sochař a skoro třicet let vedl sochařské oddělení Art Institute of Chicago.
Sedmý syn z hostince pod Radhoštěm
Albín Polášek se narodil 14. února 1879 ve Frenštátě pod Radhoštěm jako sedmý syn tkalcovského faktora a hostinského Josefa Poláška a jeho ženy Petronily. Už jako chlapec vyřezával ze dřeva figurky a modeloval z hlíny, ve škole ale kromě kreslení, zpěvu, krasopisu a tělocviku nepatřil mezi nejpilnější žáky. Ve Vídni se vyučil řezbářem u Jana Mayera. Práce pro řezbáře se doma nenašla, a tak ve dvaadvaceti letech odjel se svým bratrem Robertem do Spojených států.
V Americe nejprve vyřezával oltáře a sakrální předměty v továrnách v Dubuque ve státě Iowa a v La Crosse ve Wisconsinu. V pětadvaceti letech ho přijali na sochařství na Pensylvánskou akademii výtvarných umění ve Filadelfii, kde ho učil Charles Grafly. Jako student vytvořil první verzi sochy Strůjce svého osudu (1907) a sochu Eternal Moment (1909). V roce 1909 se stal americkým občanem a o rok později vyhrál soutěž Prix de Rome, tříleté stipendium v Římě, kde vznikly sochy Rozsévač a Přadlena. Za sochu The Shower dostal roku 1913 čestné uznání na pařížském Salonu, za sochu Aspiration o dva roky později zlatou medaili Pensylvánské akademie.
Skoro třicet let v Chicagu
V sedmatřiceti letech, po pobytech v Římě a New Yorku, dostal Polášek nabídku vést sochařské oddělení na Art Institute of Chicago. Vedl je skoro třicet let, do roku 1946. V Chicagu vytvořil mimo jiné pomník T. G. Masaryka, sochu Woodrowa Wilsona pro Prahu, reliéf pro americké město Kenilworth a řadu dalších prací. V roce 1927 ho zvolili přidruženým a o šest let později řádným členem Národní akademie designu.
Pomník Woodrowa Wilsona odhalili před pražským hlavním nádražím v červenci 1928, prezident T. G. Masaryk za něj Poláškovi udělil Řád Bílého lva IV. třídy. Za německé okupace byl pomník zničen, na stejné místo se vrátil až v říjnu 2011.
Radegast a věrozvěstové na Radhošti
Ačkoli žil v Americe, na rodný kraj nezapomněl. Sochu pohanského boha Radegasta a sousoší Cyrila a Metoděje nechal podle svých modelů odlít v pražské slévárně firmy Mašek. Na hřeben Radhoště je v září 1930 dopravilo deset koní zapražených do pěti párů. Slavnostně je odhalili v červenci 1931 při velké Slovanské pouti, kterou uspořádaly Matice radhošťská a Pohorská jednota Radhošť pod záštitou československé vlády a s podporou prezidenta Masaryka. Náklady nesli čeští krajané v USA, dílo samo Polášek daroval Matici radhošťské.
Radegast vznikl ve dvou stejných odlitcích. Ten, který stál na Radhošti, byl z bílé a černé žuly, druhý z červené žuly chtěl Polášek umístit ve své zahradě - plánoval se totiž na stáří vrátit do Beskyd. Vrátit se mu ale nepodařilo: přišla druhá světová válka, pak únor 1948 a nakonec vlastní zdravotní potíže. Druhá socha se ztratila a na přelomu padesátých a šedesátých let ji dělníci objevili zasypanou pod zeminou na zahradě bývalé slévárny v Praze. Protože měla zvířecí rysy, umístili ji do pražské zoo, kde stojí dodnes.
Socha na Radhošti postupem let trpěla počasím i bleskem, praskala a drolila se. V devadesátých letech ji z bezpečnostních důvodů přemístili a v roce 1998 nahradili žulovou replikou, kterou vytvořili sochaři Jan Sobek a Miroslav Zubíček podle modelu Miroslava Machaly; náklady na repliku zaplatil pivovar Radegast z Nošovic. Původní socha je dnes umístěná ve vestibulu frenštátské radnice. Bronzové sousoší Cyrila a Metoděje zůstává na Radhošti beze změny od roku 1930 - je vysoké 2,6 metru, s podstavcem 4,2 metru, a stojí v místech, kde dřív stával kamenný Janíkův kříž. Na podstavcích obou děl jsou vytesána slova „Spravedliví na věky jsou živi“.
Co po sobě zanechal doma
Frenštátu Polášek věnoval i další práce. Bronzové sousoší Pravěký zápas, které zachycuje muže rdousícího holýma rukama vlka jako symbol vůle bránit vlastní zemi, odlili v Římě už v roce 1931, slavnostně ho ale odhalili až 28. srpna 1938 k dvacátému výročí republiky jako pomník obětem první světové války. Za druhé světové války ho schovali před okupanty, po válce znovu odhalili a od roku 2003 na něm přibylo 169 jmen frenštátských padlých. Dnes stojí v parku mezi ulicí Horní, ulicí Františka Palackého a městským muzeem.
Bronzový originál sochy Strůjce svého osudu, kterou Polášek za život přepracoval v desítkách verzí, věnoval rodnému městu v odlitku z roku 1920 - dnes je ve frenštátské radnici. Pro rodný dům frenštátského rodáka Josefa Kaluse vytvořil pamětní desku. Ve Frenštátě také koupil pozemek zvaný Lánské, kde chtěl vytesat celý panteon slovanských božstev, tento záměr se mu ale už nepodařilo uskutečnit. Na náměstí Míru na domě čp. 4 má od roku 1994 vlastní pamětní desku od sochaře Zdeňka Jalůvky. Frenštátské muzeum věnuje Poláškovi a dalším regionálním umělcům expozici Pod Radhoštěm domov můj, k 14. 9. 2026 uzavřenou.
Poslední léta na Floridě
V roce 1950, po třiceti letech v Chicagu, se Polášek odstěhoval na odpočinek do Winter Parku na Floridě. Krátce po přestěhování ho ranila mrtvice, levou polovinu těla měl ochrnutou a zbytek života strávil na vozíku. Přesto pravou rukou dokončil dalších osmnáct velkých děl, mimo jiné sochu Victory of Moral Law (1956) jako reakci na maďarské povstání. Koncem roku 1950 se oženil se svou bývalou studentkou Ruth Sherwoodovou, která zemřela o necelé dva roky později; v roce 1961 se oženil s Emily Muskou Kubatovou.
Albín Polášek zemřel ve Winter Parku 19. května 1965 a je pohřbený vedle své první ženy na tamním hřbitově Palm Cemetery. Nadace, kterou v roce 1961 založil, dodnes spravuje Albin Polasek Museum & Sculpture Gardens - z více než čtyř set děl, která za život vytvořil, jich přes dvě stě vystavuje právě tohle muzeum, zapsané v americkém Národním registru historických míst.