Čtvrtého února 1941 se ve Frenštátě pod Radhoštěm narodil chlapec, který o sedmadvacet let později přiveze Československu první zlatou olympijskou medaili ze zimních her v historii. Jiří Raška vyrůstal v kraji, kde se podle jeho vlastních slov „děti rodily s lyžema na nohou", a stal se z něj jeden z nejúspěšnějších skokanů na lyžích své doby.
Od Remsových hochů ke Grenoblu
Otec Jiřího Rašky zemřel na leukemii, když bylo chlapci devět let, a matka pak sama vychovávala čtyři děti. K lyžování ho přivedli bratranec a strýc, oba aktivní skokani. Trénovat začal ve skupině, které se říkalo „Remsovi hoši" - vedl ji trenér Zdeněk Remsa. Když Raškovi hrozilo, že kariéru přeruší vojenská služba, zařídil mu Remsa přestup k vojenskému klubu Dukla Liberec. V roce 1964 byl Raška na olympiádě v Innsbrucku ještě jen náhradníkem.
Zlom přišel na Zimních olympijských hrách v Grenoblu 1968. Raška tam získal zlatou medaili na středním (normálním) můstku a stříbrnou na velkém můstku - a stal se tak prvním českým, respektive československým vítězem zimní olympiády v historii. V následujících letech přidal stříbro na mistrovství světa 1970 na velkém můstku a bronz na historicky prvním mistrovství světa v letech na lyžích v roce 1972, k tomu zlato a dvě stříbra v celkovém hodnocení Turné čtyř můstků. V roce 1969 vytvořil na Planici výkonem 164 metrů světový rekord v letech na lyžích - vydržel jediný den. V roce 1971 vyhrál prestižní Intersporturné, na olympiádě v Sapporu 1972 skončil pátý a desátý.
Konec kariéry a druhý život trenéra
Raška si už dřív řekl, že se závodní kariérou skončí, jakmile ho porazí první junior. Stalo se to v roce 1976, kdy ho porazil František Novák. Naposledy závodil na veteránských závodech v roce 1979. Od roku 1974 přitom už souběžně trénoval, mimo jiné vedl i tréninkové centrum přímo ve Frenštátě pod Radhoštěm. V letech 1994 až 1996 byl trenérem české reprezentace, v devadesátých letech také místopředsedou Českého lyžařského svazu.
Za svůj přínos dostal několik ocenění: byl vyhlášen českým lyžařem století, v roce 2005 obdržel hlavní cenu Klubu fair play za celoživotní přínos a v říjnu 2011 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy. Jiří Raška zemřel 20. ledna 2012 v Nemocnici v Novém Jičíně. Je pohřbený na Valašském Slavíně, čestném pohřebišti význačných osobností Valašska při Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Skokanský areál, který mu nese jméno
Na kopci Horečky nad Frenštátem se skákalo na lyžích už dávno předtím, než se Raška narodil - první skokanský můstek tu vznikl v roce 1932, ve třicátých letech ho rozšiřovali až na doskoky kolem šedesáti metrů. Skutečný rozmach ale přišel až po Raškově olympijském triumfu v Grenoblu. Krátce po roce 1968 vznikl plán na umělohmotné můstky, které umožňovaly skákat bez ohledu na sníh. V roce 1969 byl dostavěný první z nich, v roce 1973 přibyl velký můstek - dnešní K95 - a v září téhož roku na něm Jiří Raška sám skočil úvodní skok. V době svého vzniku šlo o největší umělohmotnou skokanskou skočnu na světě.
Dnes areál tvoří čtyři můstky (K95, K45, K20 a K9), slouží především k výchově mladých skokanů a provozuje ho T.J. Dukla Frenštát, z.s. - klub sídlící přímo v areálu na ulici Pod Můstky. Současný rekord skočny, 107 metrů, drží od roku 2006 Jiří Mazoch - Raškův vnuk, který se stejně jako jeho bratr Jan vydal v dědečkových stopách a stal se skokanem na lyžích. V roce 2012, v rámci celkové obnovy Horeček, se areál oficiálně přejmenoval na Areál Jiřího Rašky. V roce 2019 se objevil plán na jeho velkou rekonstrukci - nový větší můstek, muzeum, lanovka i tribuny pro deset tisíc diváků - jeho další osud ale zatím žádný novější zdroj nepotvrzuje.
Frenštát si ho připomíná
Na frenštátské radnici visí od roku 1970 - tedy jen dva roky po Grenoblu - pamětní deska Jiřího Rašky od sochaře Karla Vašuta. Jeho jméno dnes nese i skokanský areál a připomíná ho také pletená čepice v národních barvách zvaná „Raškovka", inspirovaná tou, kterou nosil při závodech a která se stala jedním ze symbolů českého zimního sportu.