Kdo dnes vyjede lanovkou z Trojanovic na Pustevny, sedí ve stroji, který má na svém místě jméno „první" už přes osmdesát let. Lanovka, která tu jezdí od roku 1940, byla podle shodně doloženého tvrzení pěti nezávislých zdrojů první sedačkovou lanovkou v Evropě.
Nápad od Pohorské jednoty, odpor arcibiskupských lesů
S myšlenkou postavit lanovku na Pustevny přišla už v roce 1934 Pohorská jednota Radhošť - stejný spolek, který půl století předtím založil turistiku v tomhle kraji. Podle Jana Šrubaře, čestného předsedy PJR, ale narazila na odpor: arcibiskupské lesy stavbu odmítaly s tím, že by rušila zvěř a lidé by o nedělích míň chodili do kostela. Realizaci nakonec o pár let později zajistil Lyžařský svaz v Praze, který v prosinci 1939 zadal stavbu chrudimské strojírenské firmě Wiesner.
Za nápadem na konkrétní technické řešení stál František Wiesner, majitel firmy, který ve třicátých letech viděl první lanovky v Kanadě a ve Spojených státech a rozhodl se, že podobné zařízení musí mít i české hory. Konstrukce vycházela z dřevařských lanovek, na kterých se v lesích sváželo dříví - k lanu se prostě přidaly sedačky, aby na nich mohli jezdit i dělníci.
Dva měsíce ve třicetistupňovém mrazu
Stavba začala 8. ledna 1940 a trvala necelé dva měsíce - i přes teploty klesající k třiceti stupňům pod nulou a několikametrové závěje. Materiál, mimo jiné dopravní lano o hmotnosti přes čtyři a půl tuny, vezl vlak do Frenštátu a odtud ho na místo dotáhly koně na saních. Dřevěné podpěry se hned první léto ukázaly jako nedostatečné a musely se nahradit ocelovými.
Zkušební jízda se konala 3. března 1940, pravidelný provoz začal o den později. Trať měřila 887 metrů, stavba vyšla na zhruba 350 tisíc korun, jízdné nahoru stálo 3 koruny. Za první měsíc provozu se lanovkou svezlo přes tři tisíce lidí.
Ne dvousedačka od začátku
Lanovka, která v roce 1940 vznikla, ještě nebyla dvousedačková, jak by se dnes čekalo - měla jednomístné sedačky z dubových prken se spojovacím košíkem. Po válce se vystřídalo hned několik provozovatelů: Pohorská jednota lanovku provozovala do roku 1945, pak ji převzala Československá obec sokolská, později Československé státní dráhy a od roku 1958 Správa tělovýchovných zařízení ČSTV. V roce 1956 prošlo zařízení rekonstrukcí, která zvýšila kapacitu a zkrátila dobu jízdy.
Skutečně dvousedačková lanovka na delší, dnešní trati vznikla až při velké přestavbě v osmdesátých letech, kdy nastoupil systém značky Tatrapoma. Od roku 1987 tak lanovka jezdí v podobě, která se k jednoduchému souslovní „první dvousedačková lanovka" váže - jen o téměř padesát let později, než by se dalo čekat.
Evropské prvenství, opatrněji i světové
Že šlo o první sedačkovou lanovku v Evropě, se shodně objevuje v materiálech Turistického informačního centra Frenštát, i v novinářských textech, které k historii lanovky sahaly nezávisle na sobě. Opatrněji, ale dohledatelně, se v citátu mluvčí dnešního provozovatele objevuje i tvrzení, že šlo možná o první lanovku svého druhu na celém světě - „podle dostupných informací", jak to formuluje i sám TIC. Jistý důkaz to není, ale ani vyvrácené tvrzení - jen o kousek opatrnější než evropské prvenství, které dokládá víc zdrojů najednou.
Lanovka dnes
Dnešní trať měří 1637 metrů, překonává převýšení 400 metrů, má 162 sedaček a jezdí rychlostí 2,5 metru za sekundu - jedna jízda trvá necelých jedenáct minut. Nástupní stanice stojí v Trojanovicích u hotelu Ráztoka (620 m n. m.), horní na Pustevnách (1018 m n. m.). Podle Wikipedie ji od roku 1991 provozuje SK Skialpin Pustevny, dlouholetým vedoucím provozu (42 let) byl Jan Mikeska. Další modernizace přišly v roce 2006 (nová převodovka a lano) a v letech 2016–2017, kdy podle návrhu architekta Kamila Mrvy vznikla nová budova horní stanice.
Lanovka na Pustevny je dnes jediná v celých Beskydech, která jezdí po celý rok - v létě vozí pěší turisty a cyklisty (i s koly), v zimě běžkaře (i s lyžemi). Na vrchol, kde stojí Jurkovičův Libušín a Maměnka, se tak dá dostat i bez namáhavého výstupu - stejně jako se dalo už v březnu 1940, kdy lanovka poprvé vyjela.