Radegast má ve zdejším kraji jméno na soše na Radhošti, na etiketě piva z Nošovic, na cimbálové muzice z Frenštátu i na cyklotrasách kolem Horeček. Skutečný bůh tohoto jména ale s Beskydami nemá nic společného - jeho svatyně stála stovky kilometrů odtud, na severu dnešního Německa. To, že se jeho jméno spojilo právě s Radhoštěm, je pověst. Stará, houževnatá a v 19. století s nadšením přijatá za vlastní, ale pověst.
Bůh z dalekého Pobaltí
Radegast, jinde psaný také Radogost nebo Riedegost, je bůh, kterého ve svých kronikách zmiňují středověcí autoři píšící o Polabských Slovanech. Podle nich stála jeho svatyně ve městě zvaném Retra, hlavním sídle kmene Ratarů (Redarů), součásti kmenového svazu Luticů. Leželo v oblasti dnešního severovýchodního Německa, v Meklenbursku - tedy zeměpisně úplně jinde než Beskydy.
Jako první o něm píše kolem roku 1018 kronikář Thietmar z Merseburku, který svatyni nazývá Riedegost. O půl století později ji pod jménem Rethra popisuje Adam Brémský a později o ní píše i kronikář Helmold. Odborná literatura se ale neshoduje, jestli byl Radegast vůbec samostatným bohem. Část badatelů ho považuje za místní přezdívku slunečního boha Svarožice, kterého jako hlavní božstvo Retry uvádějí starší prameny, jiní dokonce za omylem zbožštěné jméno samotného města. Jméno se odvozuje ze staroslověnského základu „rád„ (ochotný, rád něco dávající) a „host“ - zhruba jako „ten, kdo dobře vítá hosty". Stejný jazykový kořen dal vzniknout řadě slovanských místních jmen, mezi nimi i českému Radhošti - jde ale jen o společný jazykový základ, ne o důkaz, že by na hoře skutečně stála Radegastova svatyně.
Pověst o zbořené modle
Příběh, který se dnes vypráví turistům na Radhošti, je mladší a má úplně jiný původ. Poprvé se objevuje v roce 1710 v latinském spise faráře a vlastence Jana Jiřího Středovského Sacra Moraviae historia sive Vita S. Cyrilli et Methodii. Podle legendy se věrozvěstové Cyril a Metoděj vydali z Velehradu přes Zašovou na Radhošť, aby tamní pohany obrátili na víru. Na vrcholu hory je čekala zlatá modla boha, kterému vládl kníže Radoch, i shromáždění lidé s hudbou a obětními dary. Když Radoch chtěl proti Cyrilovi použít násilí, kolem kříže v jeho ruce se rozzářilo světlo, ozvalo se hřmění a modla se roztříštila na tisíc kusů. Na jejím místě pak věrozvěstové postavili kříž.
Žádný seriózní historik dnes tuhle pověst nebere jako doklad skutečného starověkého kultu na Radhošti. Osídlení této části Beskyd je historicky mladší a doložená velkomoravská sídliště leží jinde, daleko od hory. Pro pohanskou svatyni na Radhošti chybí jakýkoli archeologický nález. I samotná Matice radhošťská, spolek, který se o památky na hoře stará dodnes, na svém webu otevřeně píše, že jde o legendu, ne o historii - a že k ní dnešní kaple na vrcholu možná stojí, ale ne neoprávněně: připomínat si příchod křesťanství na Moravu má smysl bez ohledu na to, jestli Cyril s Metodějem na Radhošť skutečně vystoupili.
Jak se z pověsti stal symbol
Přesto se pověst dál šířila a postupně srůstala s obrazem hory. Hranický lékař, spisovatel a milovník Beskyd J. H. A. Gallaš (1756–1840) zanechal ve svých rukopisech i kresbu Radegastovy modly - jak vypadala, mu prý popsal jeho otec, který ji ještě sám viděl. V 19. století se z pověsti stal národní symbol. Když Praha v roce 1868 kladla základní kámen Národního divadla, jedním z kamenů, které přivezla, byl i kámen z Radhoště - hory, kterou tehdejší řečníci označovali za posvátnou. Radegasta jako postavu ztvárnilo výtvarně víc umělců, mezi nimi i Mikoláš Aleš.
Tahle linie vyvrcholila v roce 1931, kdy frenštátský rodák a sochař Albín Polášek věnoval rodnému kraji sochu Radegasta a sousoší Cyrila a Metoděje pro vrchol Radhoště. O vzniku obou soch, jejich osudu za druhé světové války i po ní a o dnešní žulové replice na Radhošti píšeme podrobně v samostatném článku o Albínu Poláškovi.
Radegast všude kolem
Jméno se dodnes drží celého okolí. Vrchol, na kterém socha stojí, se dokonce oficiálně jmenuje Radegast (1106 m) - je to samostatný, o něco nižší soused sousední hory Radhošť (1129 m). Od šedesátých let 20. století se na Radhošti každoročně na začátku července konají cyrilometodějské poutě, kterých se účastní i několik tisíc lidí.
Jméno neslo dál i podnikání. Když se v šedesátých letech budoval nový pivovar v Nošovicích na Frýdecko-Místecku, základní kámen položili v roce 1966 a první várka piva se uvařila 3. prosince 1970. Jméno pivovaru vzešlo z veřejné ankety vyhlášené v březnu 1969 - dorazilo do ní kolem 3 500 návrhů, mezi nimi třeba Beskyd, Nošovjan nebo Pinoš, ale nejvíc hlasů, čtyřicet čtyři, dostal právě Radegast, jméno slovanského boha pohostinnosti. Pivovar dnes leží mimo Frenštát i Trojanovice, ale svým jménem nese pověst dál po celém Česku.
Blíž domovu hraje na svatbách, plesech a firemních akcích Frenštátská cimbálová muzika Radegast. Kolem Frenštátu a Trojanovic vedou cykloturistické trasy Radegastovy okruhy a naučná stezka od sochy k Pustevnám se donedávna jmenovala Radegast, dnes nese jméno Radhošťská ovčí dálnice. A jednou ročně se z chaty Koksař na Ráztoce vydávají běžci na charitativní závod Radegastova výzva - trasa vede přes Pustevny kolem sochy, výtěžek jde na podporu dárcovství kostní dřeně. Závod nepořádá pivovar ani žádná firma, ale parta místních nadšenců.
Jeden bůh, jedna pověst stará přes tři sta let a kolem ní celý kraj, který si jeho jméno osvojil - ať socha na Radhošti se svatyní v dalekém Pobaltí souvisí, nebo ne.