Kdo vystoupí na vrchol Radhoště, mine sochu boha Radegasta i bronzové sousoší Cyrila a Metoděje a dojde ke kapli, které je oběma zasvěcena. Je to nejvýše položená církevní stavba v Česku - a od roku 1905 se o ni stará spolek Matice radhošťská.
Zbožnost i vlastenectví: jak vznikla kaple
Myšlenka postavit na vrcholu Radhoště něco na památku věrozvěstů Cyrila a Metoděje se poprvé objevila na lidovém shromáždění v roce 1862, kterého se navzdory nejistému počasí zúčastnilo na patnáct tisíc lidí. Nejdřív šlo jen o sochy, o dvacet let později frenštátský spolek Občanská beseda rozhodl, že se na hoře postaví rovnou kaple. Návrh vzešel od jeho člena Hynka Fialky, předsedou stavebního výboru se stal Alois Fialka. Stavba se od začátku financovala ze sbírek: v roce 1895 se předsedou výboru stal továrník Emil Kostelník, který koupil na národopisné výstavě v Praze obraz Valašská Madona od Adolfa Liebschera a s ním pak objížděl Čechy a Moravu, aby na stavbu vybral peníze.
Pozemek pro kapli věnovali dva různí šlechtici z obou stran hory - olomoucký arcibiskup Theodor Kohn dal část katastru Trojanovic a nad kaplí převzal patronát, hrabě Rudolf Kinský daroval pozemek v katastru Dolní Bečvy. Kaple proto dodnes stojí přesně na hranici dvou obcí i dvou diecézí - olomoucké a ostravsko-opavské. Základní kámen posvětili 5. července 1896, stavbu podle projektu architekta Felixe Skibiňského provedla firma Konečný a Nedělník z Prostějova. Slavnostní vysvěcení se konalo 11. září 1898 za účasti asi padesáti kněží a kolem třiceti tisíc věřících - vysvětil ji osobně arcibiskup Kohn.
Kámen pod dřevem
Kaple, kterou dnes vidíme, je vlastně o dvě stavby víc, než se zdá. Původní kamenná stavba z roku 1898 měla bílou omítku a kupoli v byzantském stylu. Kvůli neustálému zatékání a zanedbané údržbě za první světové války ji ale v letech 1924 až 1926 obložili dřevěným šindelem a kolem obvodu přistavěli nízký krytý ochoz, který odvádí dešťovou vodu od základů. Práce řídil rožnovský stavitel František Bayer s tesaři pod vedením Michala Fabiána ze Zubří. Od té doby kapli zvenčí vnímáme jako dřevěnou stavbu, ačkoli pod šindelem a přístavbami se skrývá ta původní kamenná - dnes je to kulturní památka.
Uvnitř je mramorový oltář se sousoším Cyrila a Metoděje a dvou andělů od sochaře Neumana z Kroměříže a barevné vitráže se scénami z jejich života i s postavami sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Jana Nepomuckého a sv. Hedviky. Nad vchodem je vytesaný nápis „Milujte se, Slované, a sjednoťte se u víře, kterou zde hlásali svatí Cyril a Metoděj“. Střecha kaple leží na hlavním evropském rozvodí a jde o nejvýše položenou církevní stavbu v Česku - kaple svatého Vavřince na Sněžce sice leží výš, ale na polské straně Krkonoš.
Spolek, který kapli chrání přes sto let
Založení Matice radhošťské v roce 1905 bylo logickým pokračováním stavby kaple - někdo se o ni musel starat dál. Ustavující valná hromada se konala 5. ledna 1905 ve Frenštátě pod Radhoštěm, návrh stanov připravili Emil Kostelník, Jan Břečka, Alois Fialka, František Křenek a Josef Žák, okresní hejtmanství je schválilo 12. září téhož roku. Prvním předsedou byl do roku 1919 Emil Kostelník, po něm do roku 1931 páter Filip Eliáš a pak až do roku 1951 frenštátský děkan Medard Horák. Během první republiky se spolek pustil do prvních oprav - už v letech 1909 a 1912 kvůli vlhkosti opravovali omítku, v roce 1924 následovala celková rekonstrukce a přístavba dřevěné zvonice, na kterou si spolek půjčil 30 tisíc korun a jako zástavu dal originál obrazu Valašské madony.
Druhou světovou válku Matice přečkala bez přerušení činnosti, ale komunistický režim jí trpět nehodlal: v roce 1951 úřady rozhodly, že spolek už splnil svůj účel, a jeho činnost ukončily. Přes čtyřicet let se pak o kapli starali jen dobrovolníci z Československé strany lidové z Trojanovic a Dolní Bečvy. Matice radhošťská se obnovila až v roce 1994 z iniciativy Jana Tichavského, Jaroslava Adamce, Elišky Lipové a Františka Gajduška - ustavující schůze se konala 16. července téhož roku přímo v hotelu Radegast na Radhošti. Obnovený spolek, dnes ho vede Drahomír Strnadel, se pustil do rozsáhlé opravy: do roku 2003 dal na kapli přes čtyři miliony korun (čtvrtinu z toho stát), nechal elektrifikovat kapli, postavit novou zvonici a v roce 1999 se vlastníkem kaple zapsala římskokatolická farnost Frenštát pod Radhoštěm.
Kaple dnes
Kaple je i dnes v provozu díky dobrovolníkům z Matice radhošťské, kteří ji přibližně polovinu dnů v roce zpřístupňují veřejnosti - v létě i v zimě. Hlavní pouť se koná na svátek Cyrila a Metoděje 5. července, poutní sezóna začíná poslední sobotu v květnu. Nejstarší památkou na vrcholu je samotný zvon: ulili ho už v roce 1896, dva roky před dokončením kaple, darovali ho manželé Josef a Josefa Bumbalovi, majitelé frenštátské továrny. Zvon přežil obě světové války i s nimi spojené rekvizice kostelních zvonů - jak přesně se to podařilo, zůstává podle vzpomínek spolku dodnes záhadou.
Hned za kaplí stojí bronzové sousoší Cyrila a Metoděje a o kus dál na sousedním vrcholu socha boha Radegasta - obě díla frenštátského rodáka Albína Poláška, veřejnosti předaná v červenci 1931. Historii obou soch i pověst o Radegastovi popisujeme podrobně v samostatných článcích o Albínu Poláškovi a o tom, proč se všechno jmenuje po Radegastovi.